Vendula Č.

Zdraví řeším pomocí RUŠky a to ostatní jde samo za pomoci skvělého partnera, dětí, vnoučat, cestování (letos jsme zvládli Izrael s Jordánskem, v létě Tatry a teď se chystáme na 2 měsíce opět do Austrálie i s kempováním v Tasmánii, také mám slíbený tenis v Melbourne). Takže si žiju na „stará kolena“ svůj celoživotní sen, po kterém jsem v mládí marně toužila. A věřím, že vše se mi plní díky RUŠ, kterou jsem si musela doma „vybojovat“. Za RUŠku jsem neskonale vděčná, ohromně mi pomáhá. I když jsem si myslela, že mě v životě už nic nepřekvapí jako zdravotní sestru na psychiatrii, v kojeneckém ústavu, v hospicu – co jsem vyslechla  životních příběhů klientů a jejich příbuzných a žila jsem v přesvědčení, že můj smutný život je normální a jen pár vyvolených se má lépe. A náhodně jsem se dozvěděla o nějakém Karlu Nejedlém, který něco vymyslel a snad by to mohlo při mé diagnóze roztroušená skleróza pomoct. A protože se topící stébla chytá, doma jsem si RUŠku prosadila. R1 byla moc těžká, měla jsem vzpomínky „zabetonované“ hodně hluboko, nemohla jsem se k nim přes veškerou snahu propracovat. Lektoři se u mne střídali a vše bylo marné. Předposlední noc kurzu jsem strávila přemýšlením o svém dětství, a že tu hrůzu musím nějak ze sebe dostat. Ráno na mě tvrdě nastoupil jeden z lektorů a najednou to šlo, sice s hrozným pláčem, ale už to lezlo na světlo, veškeré pohřbené trápení. Je toho sice stále hodně k čištění, ale s radostí čistím a čistím, protože jsem konečně tam, kde si každý přeje být. JSEM ŠŤASTNÁ. Milý Kájo DĚKUJI, že jsi přišel na RUŠku. Že jsi  si ji nenechal pro sebe a začal ji učit a budovat tým, který ti pomáhá ji učit co nejvíc lidí a kteří se dokážou prokopat těmi „betony“, kterými se člověk snaží chránit. Když neví o RUŠce. Ať je za tebou a tvým týmem hodně šťastných lidí plných lásky, zdraví a životní pohody.

Vendula Č.

po R1