Tvrdý náraz – Mirek Černý, podnikatel – rozhovor
Když jsem začal studovat vysokou školu, cítil jsem, že už nechci být finančně závislý pouze na rodičích, že se chci osamostatnit. Protože jsem měl vždy velkou zálibu v počítačích, začal jsem je skládat lidem na zakázku – a tím zároveň sbírat své první obchodní zkušenosti.
V jakém oboru podnikáš?
Daleko více než prodej hardware mě oslovil software, konkrétně data. Krátce po škole, když jsem začal pracovat jako IT konzultant, jsem zjistil, jakou sílu a přínos může mít dobrá analýza dat ve velkých firmách. Na řadě projektů jsem si měl možnost vyzkoušet, jak se pracuje s velkými daty, naučit se to dělat správně a tvořit zajímavá řešení na míru. Po delší době mi došlo, že být korporátním zaměstnancem není nic pro mě. S podobně smýšlejícími kolegy jsme si tedy založili vlastní startup firmu a vyvíjeli produkt – nástroj pro zvýšení obratu a věrnosti zákazníků pomocí chytré analýzy dat.
Proč podnikáš? Proč zrovna data?
Podnikání mi dává svobodu. Nikdo mě neomezuje v tom, co můžu nebo nemůžu dělat. Zároveň můžu pracovat v kteroukoliv dobu odkudkoliv na světě. A odhalování skrytých závislostí v datech mě moc baví. Dělá mi radost, když můžu ovlivňovat velké věci a klíčová rozhodnutí skrze nová zjištění. A zákazníci jsou rádi, že mají nástroje, které jim tato rozhodnutí usnadňují.
Jak bys sám sebe charakterizoval jako podnikatele před RUŠkou a po RUŠce? Co se v tvém životě změnilo?
Změnilo se opravdu hodně. Před RUŠkou moje až naivní nadšení a zápal pro věc způsobily, že naše firma získala skoro milion dolarů od předních evropských a amerických investičních skupin na další vývoj a expanzi. To se nám i okolí zprvu jevilo jako fenomenální úspěch. Je to opojný pocit, když si tykáte s desítkami předních odborníků a podnikatelů ze Silicon Valley, vystupujete na konferencích v zahraničí a lítáte někdy i dvakrát týdně přes oceán. Může to vypadat jako splněný sen. Že je to pouze sen, mi začalo docházet ve chvíli, kdy začaly docházet peníze, produkt nebyl hotový a sotva hrstka zákazníků nestačila pokrýt naše náklady. Zanedlouho nevyhnutelně přišel tvrdý náraz – tedy krach firmy (vyhazov zaměstnanců, rozpad úžasného týmu a zkouška několika přátelství). Do toho mi ještě umřel můj milovaný děda.
Tvrdý náraz…
V té době jsem potřeboval dostat věci z hlavy, tak jsem se hecnul a o analýze dat napsal knížku. Pár lidí si ji sice koupilo, ale to k obživě nestačilo. Tak jsem začal opět „chodit do práce“. Vztah s manželkou nám už delší dobu skřípal, a proto k dovršení všeho začal reálně hrozit rozvod. Když jsem tehdy svou situaci probíral s Petrem, jedním ze svých nejlepších přátel, doporučil mi nějakou „Metodu RUŠ“. Už po první terapii nastalo zlepšení vztahů a po absolvování kurzů začala v mém životě úplná paráda.
A po RUŠce…
Nejenže jsme s manželkou zůstali spolu, ale máme i krásný vztah, vzájemně se podporujeme, minulost je za námi a už druhým rokem žijeme v Praze. Založil jsem s jinými kolegy novou firmu a máme vděčné zákazníky převážně v Anglii (z případného Brexitu strach nemáme). Práce nám jde od ruky, protože víme, co děláme. Řešení, která tvoříme, mají tentokrát „hlavu a patu“. Protože neděláme zbytečnosti, nemusíme se stresovat. S kolegy pracujeme převážně z domu a občas se i sejdeme osobně. Nemám potřebu lidi hlídat a „vodit je za ručičku“. Podstatný je dodaný výsledek. Kdo chce, pracuje, kdo nechce, má volno. Investory nepotřebujeme, protože si na sebe vyděláme.
Podnikání je přirozená součást mého života. Není to jen práce. Je to způsob myšlení, jak pomocí relativně malé námahy dosáhnout toho, co chci. Jako způsob vydělávání peněz mi přijde mnohem méně rizikový než zaměstnání. Zatímco v zaměstnání je člověk odkázán na jednu organizaci, často i jen jednoho nadřízeného, v podnikání může mít více zákazníků. Pokud jeden projekt nevyjde, podrží ho deset dalších. Moje začátky nebyly snadné. Trvalo dosti dlouho, než jsem poprvé dostal zaplaceno. Vysvětlit rodině, že je v pohodě, že žijete už sedmý měsíc po sobě bez výplaty, bylo trochu složitější. Ale ano, stojí mi to za to. Jsem svým pánem, můžu kdykoliv cokoliv. Největší překážky jsem musel překonat pouze sám v sobě. Ostatní je ve srovnání s nimi „brnkačka“.
V čem nacházíš největší přínos RUŠky pro své podnikání?
Před RUŠkou jsem se příliš podřizoval vůli ostatních. Bylo milé poslouchat, jak jsem hodný, ovšem došlo to tak daleko, že jsem se málem nechal z vlastní firmy vystrnadit podřízenými a dopustil, aby se můj společník bez následků odstěhoval do Austrálie, nechal všechno na mně, zatímco pobíral nejvyšší mzdu ze všech.Teď to máme jinak. Díky RUŠce jsem dokázal přijmout zodpovědnost. Nejen za sebe, ale i za celý tým. Bývalému společníkovi jsem popřál hodně štěstí a jdeme si každý svou cestou. Mám důvěru lidí v to, že pod mým vedením společně dokážeme úžasné věci. Každý dostává, kolik si zaslouží. A to tehdy, až zaplatí zákazník. Díky tomu je firma stabilní a může se rozvíjet.
Co nejvíce miluješ na svém podnikání?
Kromě toho, že dělám, co mě baví, miluju, jak věci a lidi přicházejí ve správný čas. Mám nápad – a za pár týdnů dostanu peníze na jeho realizaci. Odpovím na dotaz v online diskuzi – a vyklube se z toho skvělá zakázka. Zákazník přestane platit – a my máme prostor tvořit vlastní produkt. Přeruší se na měsíc projekt – a kolegyně zrovna v tu dobu nutně potřebuje měsíční volno. Kolega odborník nestíhá dvě věci zároveň, „musí“ to být dnes – a zrovna v tu dobu shoří jednomu zákazníkovi server (takže se stihne v klidu jedno po druhém a ještě se omlouvají). Je magické pozorovat, jak vesmír funguje i v podnikání.
V čem je tvoje firma jedinečná?
Naše firma Insightee zvyšuje velkým firmám tržby, často až o desítky procent, pomocí chytré analýzy dat. Je v tom trochu vědy, ale i kus umění a tvořivosti. A jak už jsem říkal, i dosti drahá předchozí zkušenost.
Máš zaměstnance? Kolik?
Jsme sehraný tým osmi lidí. Někdo umí nejlépe databáze, jiný má zase talent na pěkné grafy a tabulky. Jednou denně si řekneme, na čem kdo bude pracovat. Občas uděláme společnou akci, která stojí za to ;-).
Co ses naučil skrze své podnikání?
Že není důvod se ničeho bát. Každý problém se dá vyřešit. Existuje mnoho zkušených lidí, kteří člověku nezištně a rádi pomohou, poradí. Je dobré jim naslouchat a nemyslet si, že člověk už všechno ví a zná.
Podnikání mi nevyšlo napoprvé. Ale ten pocit, kdy se konečně začne člověku dařit, je úžasný.
Potkávám férové lidi. Docela mě odzbrojilo, když mi investoři před krachem předchozí firmy domlouvali, ať se ozvu zas, až budu mít něco nového. Že se nezlobí, že ztrátu odepsali, jakmile nám poslali peníze, a ať ji bereme jako „školné“.
Co tobě osobně nejvíc pomohlo k tomu rozhodnutí: teď jdu do toho?
Když už jsem to v korporaci nemohl unést a viděl, že kvůli byrokracii, předpisům a nařízením nemůžu uskutečňovat své sny, pomohl mi šéf tím, že mě vyhodil. Když jsem odmítl dělat jiné věci, než které mě baví (data-mining), tak se mnou ukončili pracovní poměr… Asi dva dny na to mi volali, že získali projekt na data-mining, tak jestli bych jim nemohl pomoct. Souhlasil jsem a z mého zaměstnavatele se záhy stal můj první zákazník. Vesmír funguje – jen člověk musí najít odvahu udělat ten „krok do neznáma“.
Co vzkážeš/popřeješ čtenářům na závěr?
Nikdy není pozdě nalézt odvahu udělat to, co jste ještě nedělali. I když máte rodinu, závazky, hypotéku, neumíte ani slovo anglicky, počítač je pro vás španělská vesnice nebo už jste hodně prodělali – nenechte se odradit. Pracujte na sobě postupně, po krůčkách. A až půjde kolem příležitost (takové to absurdní, v montérkách, co vyzývavě kouká a vypadá jako práce), uchopte ji za pačesy a nenechte ji utéct. Dostanete to, co si zasloužíte. Jak řekla Pipi dlouhá punčocha: „Ještě jsem to nikdy nezkoušela. Takže to určitě zvládnu a půjde mi to krásně.“ Tím se řídím a ono to kupodivu jde. Hodně štěstí :-).