RUŠ a medicína – rozhovor s primářkou Barborou Daňhovou na téma zdraví
Dají se RUŠka a medicína vůbec skloubit dohromady? Rozhovor s primářkou Barborou Daňhovou na téma zdraví
Barbora spojila své poslání primářky rehabilitačního oddělaní ON v Příbrami s terapiemi RUŠ. Jak jde skloubit RUŠka s medicínou? Jak ovlivnila její život? To a ještě více se dočtete v rozhovoru. Zdravotnictví a uzdravování miluji, říká Barunka Daňhová, primářka a terapeutka RUŠ
Barunko, v jakém oboru lékařství pracuješ a jak dlouho? A proč ses rozhodla stát se lékařkou, co tě k tomu vedlo?
Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně jsem dokončila 1998, v roce 2001 jsem složila atestaci z neurologie a r. 2004 atestaci z rehabilitace. Moje zkušenosti ze zdravotnictví jsou velice bohaté.
Na začátku byla moje zlomená noha, abych se rozhodla být skvělý doktor. Léčili mě v jedné malé nemocnici ve Vítkově, kde mě neoperovali, ač měli. Při kontrole lékaři v Ostravě zjistili, že zlomenina není srostlá, a šla jsem na operaci. A tehdy jsem se rozhodla, že budu výborná doktorka a že budeme mít – já a moji lidé kolem – nejlepší lékařskou péči a nejlepší možnou cestu k uzdravení. Už na gymnáziu jsem zaměřila vzdělání na medicínu, i když matematika mně šla mnohem lépe. Během studia medicíny, na brigádách, jsem se seznámila s různými provozy, systémem a hierarchií v nemocnicích. Pracovala jsem jako sestra na nejrůznějších odděleních. Například jsem během nočních při úklidu lékárny na neurologické JIP v Brně u sv. Anny obdivovala prášky a různé lahvičky se zajímavým obsahem, co se používají k léčení. Věděla jsem, že dělám něco, co už dobře znám, a já byla neskutečně zvědavá, jak se to dělá teď. Zdravotnictví a uzdravování miluji, a tak jsem v systému zůstala dodnes.
Po medicíně jsem se připravovala, že budu praktický lékař, ale pak mě pozvali na neurologickou kliniku v Praze, kde si mě vybrala paní profesorka z mnoha uchazečů, také jsem měla pocit, že s ní a zde nejsem poprvé. Na klinice jsem se naučila hodně, také to, že věda v medicíně často nevede k uzdravení, je to hra a byznys. A spousty klientů z neurologie jsme posílali na rehabilitaci, tak jsem šla na nejlepší místo, kde se u nás rehabilitace dělala, na rehabilitační kliniku v Praze, kde učil prof. Janda, zakladatel české rehabilitace. Tam se mně líbilo moc. Na klinice jsem se naučila akupunkturu, profesor a doktoři ještě za totality byli na Srí Lance, kde se ji naučili. Dále jsem se věnovala homeopatii, EAV a dalším metodám. Rehabilitaci miluji – je to obor otevřený všem cestám ke zdraví, re-habilis znamená znovu schopný, uzdravený.
Homeopatie a akupunktura hodně pomáhala nejen mně, ale také mé rodině, a všichni jsme zdraví. Jen jsem měla osobní problémy – dluhy, nedobré vztahy s lidmi a hlavně s partnerem a rodinou. Kamarádka mě poslala na terapii ke své kamarádce, která se učila být terapeutkou. Terapie nebyla nic moc, ale mě Metoda RUŠ nesmírně zaujala a vlastně zapadla do celého plánu uzdravení.
Na kurzu R1 při rozcvičce jsem ucítila v sobě, že toto je ono. A tak jsem jezdila na jeden kurz za druhým, stala se terapeutkou, asistentkou, lektorkou. V medicíně jsem zůstala a zůstanu. Myslím, že mám vyřešeno ve svém životě mnoho. Víc a víc jsem ve svém středu, v sobě (teď jsem četla bezvadnou věc, že štír se po změně stane orlem a je nad věcí a v sobě). A smysl života teď je pro mě ukazovat lidem, že můžou být šťastní, zdraví, laskaví, rozdávám informace, světlo, lásku, uzdravení kdekoliv a v mém prostředí medicíny mě to baví.
Jak poznání a praktikování Metody RUŠ změnilo tvůj pohled na medicínu a tvoje působení v ní?
Medicína je fajn, je to dobrý systém, propracovaný, mám ji ráda moc, je třeba jen některé věci pozměnit, upravit. Například více aktivního přístupu od klientů, rozhodnout se pro změnu a cíl, proč se léčíme – vyléčení. To je hodně důležité. Ostatní sobecké cíle jsou zbytečně vyhozené peníze nás všech. Ale stejně cítím, že i toto je cesta, že lidé potřebují někdy si užít i těch nefunkčních způsobů, aby zjistili, že to není ono. Znáte to, jsme jak malé děti, potřebujeme se spálit, abychom zjistili, že jsou kamna horká.
Dají se RUŠka a medicína vůbec skloubit dohromady? Jakým způsobem se ti to daří?
Ano, velice dobře. Já to mám v sobě srovnané víc a víc, ostatní to o mně ví, ze začátku jsem byla „divná“, že dělám akupunkturu, ale to zdravotníci přijímali asi tak nejlépe, homeopatii již méně a u RUŠ to trvalo mnohem déle a ještě pořád je to téma otevřené pro mnohé. Rozdávala jsem na oddělení knížky RUŠ, mám svou ordinaci, kde dělám terapie, na ambulanci, oddělení, pokud je někdo vhodný na terapii, ráda mu nabídnu terapii, kurz, knížku, ale také doporučím rehabilitaci a podpořím léčbu na fyzické úrovni. Obor rehabilitace je nesmírně otevřený.
Jak ty sama pečuješ o své zdraví?
V poslední době více sportujeme, chodíme na procházky do lesa a přírody, trošku běhám, lyžujeme, jezdíme na kole a ráda tančím s mým milým Tomášem, a to je jako když létáte. Od té doby, co tančím, si svého těla nesmírně vážím, cením a šlechtím si ho, aby bylo krásné, pružné a já si mohla užít všechno možné, co s ním jde. A tak jím méně (někdy také zhřeším), ale snažím se jíst zdravé dobrůtky. A když něco malinko přijde, nějaká nemoc, tak v rodině máme oblíbenou homeopatii.
A co vzkážeš čtenářům na závěr?
Na závěr přeji všem, ať jste zdraví a šťastní, ve svém nitru v sobě, a je vám výborně, ať jste kdekoliv a s kýmkoliv. A ať se rozhodnete své tělo milovat a hýčkat.