Od stresu ke klidu: Zkušenosti s Metodou RUŠ ve zdravotnictví
V dnešní době, kdy se zvyšují nároky na zdravotnický personál a stresové situace jsou na denním pořádku, je nezbytné hledat metody, které pomohou zdravotníkům zvládat psychickou a fyzickou zátěž. Jednou z takových metod je Metoda RUŠ, kterou nám přibližuje paní M. R., vrchní sestra v nemocnici. Ve svém příběhu sdílí, jak jí tato metoda pomohla nejen v jejím osobním životě, ale také jaký přínos vidí pro pracovníky v pomáhajících profesích. Její zkušenost ukazuje, že i zdánlivě pragmatické přístupy mohou najít místo v oblasti osobního rozvoje a že péče o duši je stejně důležitá jako péče o tělo. Příběh paní M. R. je inspirativním příkladem toho, jak Metoda RUŠ může přinést úlevu a zlepšení kvality života zdravotníkům, kteří denně čelí náročným situacím.
Můj život s Metodou RUŠ
Pracuji v manažerské pozici již třináctý rok. Po zhruba jednom roce, kdy jsem vykonávala pozici vrchní sestry, nastoupily zdravotní potíže a já se začala potýkat s alergií. Nástup potíží byl masivní, z úplného zdraví, a já toto začala řešit s imunology a vakcinací. Jsem velmi prakticky založený člověk, který má rád ve věcech pořádek a řád. S tím, jak jsem chtěla všechno mít perfektní, jsem se potýkala denně.
Pak jsem „dala řeč“ s kolegyní Pavlínkou, která se rozhodla jít, pro mě trochu neuchopitelně, možná i alternativním směrem. Moje cesta vedla přes naprostý pragmatismus, který je mi i dnes velmi blízký, až po pochopení, že věci, které se mi dějí, se nedějí pro nic za nic. Že věci, které člověk prožije v dětství, utváří rámec jeho chování také v dospělosti a že je spousta věcí, které když „počistím“ a už nejsou tak zvnitřnělé, je díky pojmenování a znovuprožití přestávám řešit. To je RUŠ terapie, Metoda RUŠ.
Protože se pohybuji i ve vrcholovém managementu velké nemocnice, je to směr, ve kterém vidím perspektivu v rámci péče o duši člověka, který si vybral pomáhající profesi jako svoji cestu profesní, jako cestu pomoci a pomáhání. RUŠ terapie je dnes mojí součástí, která mi pomáhá řešit nejen moje zdravotní problémy (mé stále se zlepšující výsledky z imunologie jsou vypovídající a já je dávám k dispozici), ale je i cestou, jak se „nezbláznit a ustát“ tlak vedoucí pozice pomáhající profese.
Co říct závěrem? Situace s koronavirem ukázala lidské charaktery a byla ve zdravotnické profesi nesmírně náročná. Odkryla „ryzí“ charaktery a já byla vděčná, že jsem si dovedla nastalou situaci rychle zpracovat a ustát.
Mně nezbývá než poděkovat za možnost setkat se se všemi charaktery lidských osobností v různých situacích, které jsem ustála hlavně díky práci sama na sobě a díky Metodě RUŠ. Ani supervize a psychologická pomoc poskytovaná běžně pomáhajícím profesím nejsou tak potřebné, jako Metoda RUŠ, která jde cestou vlastního uvědomění a pochopení toho, že to, co jsme prožili v dětství, si neseme i životem dál. Děkuji za to a vidím v budoucnosti RUŠ terapii jako podstatně potřebnější než supervizi a další „komerční“ techniky.
M. R.
O dalších zkušenostech lékařů s Metodou RUŠ se dočtete tady.