O tom, že své štěstí si opravdu tvořím já – Vašek Voxel Lebeda – rozhovor

Loni ses v anketě Českého slavíka stal Hvězdou internetu. To bylo ještě před RUŠkou?

To se povedlo až „poté“, mám z toho dne zajímavý „RUŠácký“ zážitek – celý den od rána jsem byl hrozně nervózní, měl jsem průjem, stres mě totálně přemáhal... Tak jsem si vypsal vše, co mi na tom vadí, a RUŠil a RUŠil . Ale stále jsem se necítil být OK. Pak jsem si řekl, že nejspíše mám špatný záměr, proto jsem si v ten moment dal záměr nový: „Mám ideální den.“ Jen po vyslovení této věty všechen stres byl pryč a vlastně mi i bylo jedno, jestli vyhraji v jedné ze dvou kategorií, kde jsem byl nominován. A podařilo se, měl jsem pak obrovskou radost – a už ne ani tak ze samotného ocenění, jako ze zjištění a ujištění se, že své štěstí si opravdu tvořím já sám. Vždycky.

Jak to přišlo, že ses stal hvězdou?

Necítím se býti hvězdou, spíše člověkem, který se čím dál více „nachází“, dělá, co ho naplňuje a zároveň živí – a díky tomu všemu mám možnost motivovat větší množství lidí v mém okolí.

K RUŠce se hlásíš i veřejně, nic o sobě netutláš, to je moc sympatické :). Jak na to tvoje okolí reaguje?

Zjistil jsem, že když se prezentuji tak, jaký doopravdy jsem, nevysiluje mě to a mám z toho všeho radost, dříve jsem hrál určitou „roli“, role ale vysilují, proto jsem se rozhodl, že můj pseudonym jsem skutečně i já. A okolí? Reaguje kladně, ale i kdyby reagovalo jinak, už vím, že to není můj problém:).

A jak ses k RUŠce dostal?

K RUŠce jsem se dostal přes mé dva úžasné kamarády, bratry Balcárky, kteří jsou zároveň producenty mé příští desky. S nimi jsem taky poprvé zakusil, co to znamená „zbavit se bloku z minulosti“, a ten zážitek byl tak silný, že jsem se rozhodl jet i na kurz RUŠ1.

Chci pokračovat, což je sice k obrovskému množství koncertů na tento rok lehce pozastaveno, chce to ale nejspíš pořádný záměr, pak půjde i tohle krásně zkombinovat!

Co se u tebe s RUŠkou nejvíc změnilo?

Jak jsem uvedl v některé z odpovědí výše – uvědomění, že své štěstí si tvořím já sám. To člověka osvobozuje a učí ho to nesoudit.

Děláš hudbu pro radost, protože tě to baví, ale máš i nějaké svoje hudební sny a záměry?

Samozřejmě, jsou zde mety, na kterých pracuji, co je pro mě ale nejdůležitější, aby mě hraní stále bavilo, protože když bude bavit mě, lidi to vycítí a budou se bavit se mnou. Proto také skoro každý rok proměňuji koncept hraní, dříve jsem vystupoval s kapelou, pak v akustickém duu, teď momentálně hraji sólově s kytarou, ukulele a looperem (přístrojem, který mi umožňuje nahrávat smyčky a přidávat další a další nástroje – neboli zastoupit v jednom člověku celou kapelu).

Kde tě můžeme v nejbližší době vidět hrát?

Nejdříve nejspíš na Majálesech (Brno, Hradec, Ostrava, Plzeň, Uh. Hradiště), dále na festivalech (Jamrock, Sázava fest, Trutnov,..) nebo na městských slavnostech, tenhle rok mám ten nejnabitější vůbec, proto doufám, že se někde uvidíme!

My taky :-) Zpíval jsi i na kurzu RUŠky?

Zpíval a bylo to moc příjemné! Poslední večer, začínali jsme v pokoji na hotelu, začali přicházet další a další lidé, až jsme se přesunuli dolů do hlavní místnosti a udělali si improvizovaný koncert. Určitě nebyl poslední :).

Tohle číslo je o láskách. Jaké jsou ty tvoje?

Největší jsou ty mé dvě doma - žena Maruška a syn, nebo jak my říkáme „kloník“ - Venoušek. Je nádherné být u toho, jak roste, jak vše zkoumá... Díky němu jsem si uvědomil, že se každý rodíme jako nepopsaný list, jako čisté duše.

Kterou svoji písničku bys poslal RUŠáčkům, kteří čtou tenhle rozhovor?

Určitě zatím můj poslední singl V naší ulici, tu jsem hrál na kurzu, kdy mi několik lidí řeklo, že to je „taková RUŠácká písnička“ – a ejhle, měsíc na to se stala jednou z šesti nejhranějších českých písní v rádiích. To přece nemůže být náhoda!

Děkujeme. Za písničku i za rozhovor, ať se ti moc daří :).