Monika
Moji nejdražší,
s velkou úctou a láskou se skláním před Karlíčkem, Evičkou a celou velkou RUŠ rodinou. Nikdy nepřestanu cítit velkou vděčnost a lásku za pomocnou ruku a šanci, kterou jsem od vás všech dostala a dostávám. Před deseti měsíci jsem byla vyhořelou osamocenou osobou obklopenou spoustou lidí, která vůbec nerozuměla, co se kolem ní a v ní děje a proč, i když hledat odpovědi se snažila od 16 let. Jednoduše, vystoupila jsem ze skafandru a začala žít nebo se dostala z "reality" do Metrixu. Každý se asi dostáváme do RUŠ rodiny jinou cestou. Ta moje měla dlouhé přípravy, ale potom to byla rychlost světla. Vyhrocení problému, první terapie, Karlíčkova ochutnávka Metody RUŠ, druhá terapie, 1. seminář, 2. seminář... Jednička je takový malý "porod"... Alespoň já to tak vnímám. Ale ostatně jako všechno, je to o tom, nakolik se bojíme vstoupit do svého nitra, vzít tam s sebou někoho úplně neznámého, rozsvítit ostré světlo a začít se tam rozhlížet... A náš život je jako obrazárna - kdo jen tyto dveře pootevře a jde sám, má jen malou šanci na změnu, o rychlosti ani nemluvím. A pohled z druhé strany, když vás někdo vezme za ruku a vede vás obrazárnou svého nitra... Je to krásný pocit, když máte tu možnost někomu pomoci. Před všemi svými kolegy a kolegyněmi, se kterými jsem měla zatím tu příležitost rušit a být i průvodkyní, se skláním a děkuji za důvěru. Je to velká zodpovědnost. Dvojka byla krásná a velmi poučná. Se skromností a úctou stojíte před novou skupinou lektorů, asistentů a kolegů... a každý má svůj příběh. Někdo je ještě v obrazárně stále s tou ostrou lampou a ještě objevuje nové a nové obrazy, jiní tam chodí a sami jsou světlem, ve kterém se zastavují před jednotlivými obrazy a užívají si při pohledu na ně krásné chvíle. V duši je jen světlo, klid a ticho...Děkuji tedy ještě jednou. Všichni jste v mém srdci. S přáním krásných dnů,
po RUŠ 2