Míra Kaas
Krátce po návratu z R3 u mě nastal v práci drobný a přesto podstatný zlom. Uvědomoval jsem si už dlouho, že některé otravné věci dělám úplně zbytečně. Ale až po R3 se mi povedlo to pustit. Tou první podstatnou „drobností bylo puštění jedné mé, jak se myslím odborně říká, obsese (obsedantně kompulzivní porucha). Když jsem byl ještě zaměstnancem, tak po mně zaměstnavatel začal chtít, abych si evidoval pracovní činnosti a čas na nich strávený. Moc se mi to sice nelíbilo, ale začal jsem s tím. A já když něco dělám, tak to dělám pořádně a poctivě, takže jsem si vše evidoval do sebemenších detailů. Moje práce už tehdy byla hodně různorodá a členěná, takže nebylo výjimkou, že jsem si čas evidoval po pětiminutovkách. Asi po dvou letech jsem se pustil do podnikání. Zpočátku jsem si evidoval jen práci, u které to bylo potřeba – u té co se účtuje časovkou. Po nějakém čase mě napadlo, že by bylo dobré si čas evidovat zase úplně, abych si udělal přehled o tom, kolik dělám ve svém podnikání produktivní práce, kolik administrativy, apod. A tak jsem zprvu používal tabulku na papíře, později tabulky v excelu a nakonec jsem si na to vytvořil i online aplikaci. No a čas jsem si v podstatě evidoval po pětiminutovkách až do nedávna (hmmm, zajímalo by mě kolik roků z těch 15 let jsem se mohl poflakovat, kdybych ušetřil ten čas věnovaný tabulkám :-).V průběhu uplynulého podnikání jsem měl několik zaměstnanců a i u nich jsem postupem času vyžadoval evidenci, což k pracovní pohodě nepřispívalo. Já jim musel jít vždy příkladem, takže moje evidence byla dokonalá. Zpětně si uvědomuji, že pro mě vlastně dost dlouhou dobu bylo už důležitější, jestli mám danou činnost zaevidovanou, než to, že je daná práce dodělaná včas. A to vnitřní napětí když mi třeba zavolali tři lidi za sebou a do toho přišli dva zákazníci osobně a já to celé neměl zaevidované a musel to doevidovat dodatečně. Brrrr..... pěkně mi to ten vesmír dával sežrat a já to dělal dál a dál... A když jsem v práci náhodou chvíli odpočíval, hned jsem si uměl tuto činnost obhájit a náležitě zaevidovat – např. jako nějaký průzkum trhu. Prostě dokonalost sama.... Takže si určitě dovedete představit, jakou mám nyní v práci pohodu, když se věnuji hlavně tomu co mám opravdu dělat. a když mám chuť si od práce v práci na chvilku odpočinout, náležitě si to užiju :-). Tuším, že toto moje osvobození umožnilo na R3 vyčištění sebedůvěry. Prostě jsem si dříve nevěřil a tak jsem musel sám sobě dokazovat, že něco dělám, a tak jsem toho dělal spoustu navíc ... Děkuji RUŠko :-). Následně v práci po pár týdnech přišla další drobnost. Ač již dlouho podnikám, jsem si sám sobě zároveň už od začátku přísným zaměstnavatelem. Psal jsem si tedy od začátku podnikání taky docházku, abych si mohl vyplácet plat podle odpracovaných hodin. Nedávno jsem si tedy přestal psát i docházku. To je najednou svobodička. Zdá se, že po téměř patnácti letech podnikání začínám trošku využívat výhod podnikání a začínám na sebe být hodný :-). Odměnu, kterou považuji za přiměřenou svojí práci, si zasílám na soukromý účet paušálně, a v práci trávím čas podle toho, kolik mám v danou chvíli energie a jak mě to tam baví. Více tedy poslouchám sám sebe a svoje tělo. Zatím paradoxně v práci netrávím méně času, ale podstatně více si to tam užívám. Takže děkuji RUŠko za práci podruhé :-). Mějte se krásně a těším se za Vámi na Chytrov
Míra
po R3