Martina Bartošová
Milá Evi, milý Karle,
mé srdce začíná mluvit a já mu tiše naslouchám. Říká, že se mu nebesky ulevilo, že má křídla a že děkuje. A mně nezbývá než se tiše poklonit a děkovat s ním, protože po setkání s vámi vím, že už nemusím zoufale toužit být porodní asistentkou, dobrým člověkem, pomáhat slabším a poslouchat druhé. Můžu ale nemusím - a tohle mi dala RUŠka - "můžu ale nemusím". Teď vím, že můžu být Martina a že to stačí, že stačí "jenom být", že tam je to kouzlo, o kterém je napsáno tolik knih a o kterém se pořád dost mluví. RUŠka nemluví, ta zkrátka koná. Těším se na další setkání a přeji krásné dny.
Martina Bartošová
po RUŠ 1
martina@bezbolestnyporod.cz