Marta Vydrová
Kurz T1 byl pro mě něčím naprosto jedinečným. Celá skupina byla jako jeden celek. Každý tam měl své místo a své poslání. Díky ztišení jsem si uvědomila svoji důležitost nejen v životě, ale v celém vesmíru. Tohle uvědomění se mi ještě umocnilo při cestě domů. Když jsem se blížila k Buchlovským horám, tak jsem nad nimi viděla obrovskou duhu. Měla jsem puštěné rádio a zaposlouchala jsem se do písničky, kterou „čirou náhodou“ právě hráli (Kříž svůj neseme). Jarek Nohavica s Petrem Cmorikem zpívali, že u jedné stejné brány dojdeme smíření ... Při průjezdu duhovou bránou se mi koulely po tvářích slzičky štěstí, že tohle všechno můžu zažít. Tenhle pocit ve mně zůstal napořád a moc ráda se o něj podělím s každým, kdo bude chtít. Také chci dodat, že nejenže nikdy není pozdě na to mít šťastné dětství, ale také nikdy není pozdě na to mít šťastný život.
po T1