Lukáš Valeš


Místo, které jsem nikdy za domov příliš nepovažoval, se jím konečně stalo. Po návratu z R1 bylo všechno jinak. Rodina i moji staří známí odešli. Těla zůstala, ale bydleli v nich jiní lidé. Takoví, o kterých jsem vždycky snil, které jsem si přál. S postupným dočišťováním vztahů, které jsme se na kurzu naučili, další a další lidé okolo krásněli. Bylo léto, čas prázdnin a já se téměř každý den vydával se zavřenýma očima a diktafonem v ruce na tu neuvěřitelnou cestu zpět v čase, abych objevil největší paradox svého života: V dětství jsem prožil hrozné věci. A to i přesto, že se nikdy nestaly…


Léto vystřídal podzim a já se s prvními padajícími listy vydal napříč republikou na R2. Ihned po návratu přišla první těžká zkouška. Mému požadavku na dvoulůžák nebylo vyhověno, spíme po čtyřech. Navíc kurz nevede Karel, ale nějací jiní lektoři, které jsem neznal. Byla to rána pod pás. Naštěstí jsem si velmi rychle všiml naskakujících negací typu: To nemá cenu, to můžu jet rovnou domů. Tihle lektoři mě to nenaučí a navíc se v plném pokoji určitě nevyspím, no super.


Všechny negace jsem si zapsal, dohledal příčinu a dal se okamžitě do čištění. Druhý den jsem ještě dočistil zbytky pochyb a rozhodl se, že si kurz nebudu kazit svými domněnkami, že jsem tu kvůli metodě a že se ji naučím, ať to vede kdokoli, že lektorům dám šanci. Zafungovalo to! V plném pokoji jsem se vyspal úplně krásně a už od pátku jsem pak nepřítomnost Karla přestal považovat za problém - a to tak, že opravdu, vnitřně a upřímně. Zapojil jsem se plně do výuky a soustředil se na všechno, co si od lektorů mohu odnést a věděl jsem, že mě naučí, co je třeba. Dokonce mi začali být kluci lektorští po prvotním šoku i sympatičtí :-). Tak rychlou proměnou prošli.


A v ten moment se to stalo. V ten moment mi došlo, že se nijak nezměnili oni. Ani tam doma se nezměnil nikdo z těch lidí okolo. Byla zrovna pauza a já stál před rybníkem, poslouchal vítr v korunách stromů a do toho vyslovil polohlasem úplně samovolně tu jednu zásadní větu: “Nemění se lidi okolo, měním se já.” Woow! No jasně, svým rozhodnutím, svým přístupem, svou interpretací skutečnosti a prací na odstraňování negativních bloků - opět svých samozřejmě.


Větu o tom, že co nám vadí, je náš problém, že můžeme měnit jenom sebe, a ne lidi okolo, jsem slyšel už tisíckrát. I na R1 zazněla v různých obměnách mnohokrát. Osobní zkušeností však její obsah poprvé nezůstal v mentální rovině, ale prošel fyzicky celým tělem a já ji konečně pochopil.


A o tom jsou kurzy RUŠky. Člověk si může pořídit Karlovu knihu a vyčíst z ní postup  jednotlivých kroků čištění i základní premisy, na kterých stojí. Nelze z ní však získat tu osobní zkušenost, která je nepřenositelná a nesdělitelná, protože se musí zažít.


Při odjezdu z Chytrova jsem se usmíval. Věděl jsem, že tak, jak to všechno proběhlo, bylo správně. Byla to ta nejlepší možnost pro nás všechny. Vesmír ví, co dělá. Lektoři se ukázali super, vytvořili skvělou atmosféru a postupy vysvětlovali vždy věcně, jasně, srozumitelně a navíc vtipně. Děkuji, kluci!!!


Děkuji také Evičce a celému kuchařskému týmu za jejich magické vařečky, se kterými umí vyčarovat neskutečně lahodná jídla. A samozřejmě Karlovi, za jeho metodu a místu Chytrov za příjemný vibe, kterým dokáže naladit lidi na stejnou vlnu pohody a optimismu.


Lukáš Valeš
po R2
lukas.vales@gmail.com

Created by people in Arsyline.cz © 2015 - 2024