Lojza Komorous

Ahojte, reaguji na Váš dotaz „jak se máme po T1“. Je to stále velmi inspirativní a zasahuje to do nespočtu oblastí. V každém případě jsem opět vnímavější ke všemu a více „zde“, takže mi dochází rychleji plno věcí. Pro mne jako lékárníka to byla také další rána do vyučovaných dogmat a hledisek, která si člověk nese celý život. Díky RUŠce si  uvědomuji, jak se řada přípravků a způsobů prodeje vzdaluje svému původnímu cíli pomoci pacientům a narůstá hledisko trhnout na tom co nejvíc. A to už vede k zamyšlení, kam se to vlastně tento obor šine. V médiích můžete vnímat celý ten obor se strachem, který mi zejména po T1 přímo vyskočil před oči v plné své hrůznosti výroků lékařů, výzkumníků, firem či lékárníků. Např.: „Nevezmete-li tento lék, zemřete.“ „Nenecháte-li se očkovat (nebo své děti), zahráváte si se životem svým nebo svých dětí a jste nezodpovědnými rodiči!“ Osobně si myslím, že u toho, kdo si vyřeší strach z nemocí, klíšťat, komárů aj. na které se očkuje, se sníží velmi razantně riziko onemocnění. Po RUŠce si také uvědomuji, jaký strach mají lidé z vedlejších účinků. Někde je něco napsáno na letáčku, klient si to přečte a už ten problém „má“. Už jen proto si myslím, že je RUŠk aspirací a dalším polem působnosti jak pro lékárníky, tak hlavně pro lékaře a nic nebrání tomu, abychom v lékárnách či ordinacích rozšířili služby o RUŠku. Přeji všem pohodový závěr roku.

Lojza Komorous

po T1

Alois0@seznam.cz