Kája

Po R2 se mi daří líp než před ním. To co mě přimělo přijet tak brzy na R2 byl takový neurčitý pocit, že ještě něco potřebuju (říkala jsem si, že to asi budou ty nové techniky). Svůj zážitek bych nejlíp připodobnila tomu, že jsem tam dostala fákt naloženo, mnoho mnoho dílků skládačky. A ne, že by mě to potěšilo, přece jsem si přijela odhlečit, ulevit! A pak, po kurzu, se to začalo skládat a pochopila jsem hodně moc. Třeba, že můžu opakovat „přijímám“ a stejně odmítat... že žiju v extrémech. Buď to drtím silou, nebo to vzdávám. Například.   Tohle si uvědomit bylo skvělý. Už to totiž dělat nemusím :-). Teď co přijde, to vyčistím. A hle, ono se to daří. Došlo mi, že když jsem ty věci žila doteď mnoho let, tak se vážně nic nestane, když to nenajdu teď hned okamžitě, ale třeba někdy jindy a nebo nikdy. Od té doby se mi snad nestalo, abych nedohledala a nevyčistila.

Zase někdy přijedu, ale už na to nespěchám :).

k.roschova@gmail.com