Jarmila Špedlová
Celoživotní příběh
Dlouho jsem se neozvala, asi jsem to vše krásné musela nejprve sama zpracovat a uvěřit, že to není sen, že je to opravdu realita. Už víte, že se mi 4.9. narodila holčička, ale já to vezmu od počátku :-). Vždycky jsem snila o fungující rodině, kterou já neměla. Nechtěla jsem ale, aby mé děti žily to, co já, a říkala jsem si, že pokud by tomu tak mělo být, ať je raději nemám. Ale samozřejmě jsem si rodinu přála a často si ji představovala. Do loňského roku jsem pracovala, již 12-tým rokem, v jedné firmě jako "mzdová účetní-personalistka". Posledních cca 8 let jsem nebyla spokojená, nastupovala jsem ta s tím, že odtamtud už půjdu konečně na mateřskou. S bývalým přítelem se nám nedařilo a nakonec jsme se po 7-mi letech rozešli, protože jsem najednou měla pocit, že když s ním založím rodinu, bude právě hodně podobná té, ze které jsem vzešla já. Celý život mě provázel strach, že mi partnerství nevyjde, jako to nevyšlo mým rodičům a dítě, které by z toho partnerství vzešlo, by zažívalo to, co já. Po rozchodu jsem začala objíždět různé kurzy zaměřené na "osobní rozvoj". Chtěla jsem pochopit smysl života, proč vůbec jsem tady, až jsem se propracovala k RUŠce :-). Info o ní mi bylo podáno slovy, že "JE TO JÍZDA" a na to jsem slyšela a moc se na tu JÍZDU těšila. Cítila jsem, že to bude konečně něco, co mi můj život změní, ale v tu dobu jsem ještě nevěděla, že aby se mohl změnit můj život, je třeba změnit sebe :-). Po prvním kurzu jsem po návratu domů ihned vnímala změny, mimo jiné, i v té práci, ale věděla jsem a cítila, že má úloha tam už skončila, ale pořád jsem měla v hlavě, že půjdu odtud přeci na tu mateřskou. Jenže to se nedařilo, moc jsem na tom lpěla. Až přišel čas, že jsem to vzdala, vzhledem k věku jsem si řekla, že už není čas čekat, a smířila jsem se s tím, že jsem neplodná, a v práci jsem konečně podala výpověď. Měla jsem v plánu si chvíli po tom maratonu odpočinout a najít si něco trochu jiného, abych mohla chodit domů v rozumný čas a měla prostor na terapie. Od srpna 2016 jsem najednou cítila úžasnou volnost, krásný pocit, bylo mi nádherně a těšila jsem se na změny. Chodila jsem po pohovorech a vybírala si. No a v lednu se to stalo, můj život nabral úplně jiný směr, než který jsem si v tu chvíli plánovala :-) 11.1. jsem se dozvěděla, že jsem v 7.týdnu těhotenství, velký šok! Nepopsatelný pocit. No a teď mám tady v postýlce nádhernou holčičku, naši beRUŠKU a jsem přešťastná. Když se usměje, je to pohlazení na duši. Moc vás všechny zdravím, objímám a těším se, až se uvidíme :-).
Jarmila