Hanka Večeřová

Moji milí RUŠáci

Jak se mi daří? Po RUŠ 1 byl návrat těžký. Moc zrcadel kolem mě. Ale ani na minutu jsem nepřestala věřit, že toto je má cesta. A že to funguje. Naštěstí co mi nechybí je nekonečná trpělivost při práci. Po RUŠ 2 byl návrat domů úžasný. Zrcadlo ani jedno. Odpadlo snad vše. A když se objevilo manželovo zrcátko, spontánně jsem si v duchu řekla. “Děkuji ti, že toto ještě nemám vyřešené" a on mi jen říká: “Ty se tak krásně usmíváš, už jseš uzdravená?” (To víte,doktor!!) A já říkám: “Ještě ne, ale jsem na dobré cestě!" On: “No nazdar!" A já se usmívám dál a myslím si své. Jak jsem byla spokojená? Mám štěstí, že se mi  líbí  všude, kde jsem kdy byla. Mám pocit,že jsem všude zdejší a doma. Jídlo dobré, lidi úžasní, atmosféra skvělá, místo překrásné. Kurz byl vážně skvělý. RUŠ 1 mi otevřela OČI. RUŠ 2 mi přinesla mnohem víc CÍTIT. Nevím jestli to bylo Karlem, ale došlo u mě k velkému průlomu mých pocitů. Zažívám gejzíry emocí při čištění. Mám pocit, že pro mě byla naprosto zásadní večerní kolečka. Miluji je. Chtěla bych být on-line na všech kolečkách dalších kurzů. Fascinovalo mě, jak Karel s lehkostí a hravostí to dostal z každého ven. Prostě terapeutický koncert. Bylo to alespoň pro  mě nejvíc přínosné. Odvezla jsem si tolik různých zjitřených negací od druhých, že jsem je dočistila teprve včera, a to čistím každý druhý den. Tam jsem si nejvíc uvědomila, jak důležité v určité fázi čištění je udělat přednostně zjitřené negace a to byl můj průlom. (Po RUŠ 1 jsem vážně nevěděla, jak na to). A tak jsem stále čistila jen základní vztahy podle osy. Někdo z účastníků mi řekl. Dolešťovat můžeš doma, udělej si  přednostně zjitřené negace. V noci jsem nad tím přemýšlela. Proč mi to ten kluk říkal? Od té doby co si říkám ,,nic není náhoda, co mi kdo řekne". Pustila jsem se do toho přednostně třetí den a začaly se dít věci. Mé obavy byly ale z toho, že jich bylo moc. A tak jsem se rozhodla udělat ty zásadní, které jsem cítila,že jsou teď důležité. Přála jsem si dostat se do porodu a stalo se. Volně, nenásilně z malých schůdků při leštění bratra mě někdo tahal za vlasy a byla jsem v porodu raz dva. Vyřešila jsem si životní a zcela zásadní věc. “Mám málo času pořád a na všechno." Od té chvíle jsem nic ve svém životě nezměnila a mám tolik času, že se nestačím divit. ZÁZRAK! Vlastně něco jsem přece jen změnila. Přestala jsem spontánně koukat večer ne televizi a věnuji se jen RUŠce. Jsem do ní  zamilovaná. Mám velmi silný hnací motor. Syn. Čím dřív budu vyčištěná, tím dřív dám více životního prostoru synovi. A druhý hnací motor je: NEGACÍ JE KONEČNÝ POČET. To jsou pro mě velmi důležitá slova. Víra, že můžu dojít až na konec. A já to nevzdám. Čas už mě netlačí a tak čistím a čistím..A jde mi to i samotné lehce a s hravostí. To je obrovský posun díky RUŠ 2. VÍM, že to zvládnu sama. A nechám vesmír, ať se věci dějí. Už jsem žila ideálně šťastný život, takže moc dobře VÍM co to je. Měla jsem vše a byla jsem zato vděčná. Má to jen jeden háček. Žila jsem ho se staženým žaludkem. Byly to strachy. Teď už to VÍM. Protože  už umím  vnímat a cítit své pocity. Myslím si, že Karlova přítomnost ve mě otevřela ty správné dveře. Všude byla jen hlava, hlava a hlava. A byla jsem rozhodnuta to vydržet navždy, hlavně, aby všichni kolem mě byli šťastní a vše bylo jak má být. Nevím, kdo si přál tam nahoře,bych si to jednou pro vždy  vyřešila. Teď VÍM, že můžu mít i víc. Cítím to zatím jako krutou daň (dočistím) ,že se to vše děje k vůli nemocnému synovi a nějak s tím začínám být pomaličku, ale jistě smířená. VÍM, že to všechno bude a má ještě nějaký jiný důvod. Mívám teď různé pocity jako by vesmír měl do budoucna pro mě nachystanou jinou c, co to  bude. Čistím a nechám věci kolem mě, ať se dějí. Je to pro mě velmi osvobozující a nový pocit. V životě jsem měla několik vášnivých koníčků. Zahradní architekturu, sport a teď je to RUŠka. Tak moc mě baví RUŠit, že se nestačím di, co se se mnou děje. Dohledávání mám  jako hádanky (kde to jen mám máma ,táta 99%)  a v hlavě mi zní: “S lehkostí a hravostí”. A hlavně. Mé tělo konečně cítí a neskutečně spolupracuje.To jsem po RUŠ 1 ještě neměla, kromě lítosti a pláče jsem necítila nic. Teď mám spoustu tělesných bolestivých projevů, (obzvlášť kolena) a přejdou ve chvíli, kdy dočistím.  Takže další zázrak. Co jsem se ještě naučila? Po návratu jsem si udělala přednostně vztah se školou. Velmi jsem se posunula dopředu ve vnímání nových informací. To bych chtěla doporučit všem. Jak čistím dál a dál mám pocit, že to celé je  jako puzzle. Na RUŠ 1 mi to vše připadalo velmi těžké a neskutečná dřina. Po RUŠ 2 mi to jde s lehkostí a hravosti a vše mi krásně zapadá do sebe. A co nevím, dohledám ve skriptech. Paráda. Je tam vše. Čištění se mi hodně  rychle pohlo vpřed po dvou kouzelných slovičkách. Mám právo...Dovoluji si...Naprosto průlomová věc pro mě. Nechtěla jsem nikomu nic dovolit a dát právo už vůbec ne. Pro mně největší pecka. Vážně. Dokonce jsem si musela říkat: Dovoluji sama sobě mu dovolit.....asi 100krát, než jsem to dovolila. Vážně geniální obrat. No a všechny ostatní postupy taktéž. Ještě jsem vám neřekla, že jsem si začala po RUŠ 1 vést deník, protože v hlavě mi vždy lítalo strašně moc myšlenek dobrých, ale i destruktivních. Nikdy dřív mě něco takového nenapadlo. Stále mě napadají nové a nové věci a jak to dávám na papír a mám u toho další další nové pocity. Všude se mi zdá větší ticho než dřív. Moje hlava jako by se tím psaním a RUŠením vyprazdňovala a já si to uvědomuji a hlavně to CÍTÍM. Začínám věřit, že stav bez myšlenek je možný, a že i já ho někdy dosáhnu. Cítím obrovskou úlevu v srdci i v tuto chvíli.Chci se ještě zmínit o tom, jak je pro mě důležité, že si telefonujeme  s holkama z RUŠ 1 i 2.  Vzájemně se podporujeme, radíme. Sdělujeme si kdo je jak daleko. Co se komu povedlo a kdo je přechodně na dně.Takové malé průběžné mé oblíbené kolečko. A jsme si vždy vzájemnou inspirací a oporou. Taháme se z krizí, když se něco někomu děje v soukromém životě, samozřejmě po RUŠácku. To bych ráda doporučila i ostatním. To jsou pro mě zatím RUŠ soboty. Ty pravé zatím nestíhám. Pokud má slova a nadšení může někomu pomoc, ráda se podělím. Ale myslím si, že nic převratného jsem neobjevila. A že to tak mají všichni, co se posouvají jakoukoliv rychlosti, ale hlavně stále vpřed. Mé celkové pocity štěstí mám zatím na +10 jen při a po RUŠení . V osobním životě jsem z -11!!! momentálně na +3, což považuji za obrovský posun a VÍM, že do jara dočistím zbytek a na RUŠ 3 si přijedu pro poslední díly mé skládanky. Moc děkuji za metodu RUŠ. Zachránila mi život. 

S láskou v srdci Hanka Večeřová

vecerovahana@gmail.com