Dáša Papřoková
Ráda bych se s vámi podělila o své Vánoce, které začaly zhruba 21.12. 2018 a skončily dejme tomu 2.1.2019. Můj záměr pro letošní Vánoce byl potkat se se svými bližními, potěšit se z jejich společnosti a procítit naše vzájemné porozumění a pochopení. V koutku duše jsem byla zvědavá, jestli ucítím změny ve svých pocitech při setkáních, protože po čtyřech kurzech Rušky ( jsem po T1) jsem si říkala, že by mohlo vše proběhnout hladce. Vnímala jsem velké změny. Kdysi jsem většinou po každém rodinném srazu byla neskutečně naštvaná a nešťastná – z toho co řekli, z toho co neřekli, jak se chovali, jak se nechovali, na koho a jak se dívali, s kým mluvili více a s kým méně, o kom mluvili a o kom nemluvili, eventuálně kdo na setkání byl a kdo nebyl a proč atd,.atd. Prostě jsem vše velmi silně prožívala. Tentokrát to proběhlo jinak. Většinou jsem se cítila velmi dobře, užívala jsem si každého okamžiku, kdy mi bylo dobře a cítila jsem se uvolněná a v pohodě. Nebylo to však takto vždycky. Je jasné, co jsem dělala každý večer nebo ještě lépe ráno, kdy mi to funguje nejlépe - čistila a čistila. Dařilo se mi čistit, používala jsem porovnání, ideální ( dosaď otec, bratr, partner, švagrová...) a "opět pohoda" a mnoho dalšího. Negací bylo některý den pár, někdy stohy a už při napsání či vizualizaci byl KOPR OK. Jako bych těch 13 dnů byla na Chytrově! Mezi čištěním a návštěvami jsem si chodila po lese a jasně vnímala všechny krásy kolem sebe, užívala si klidu bez myšlenek a strachů a vin a obvinění a žárlivosti a závisti a všeho ostatního. A do toho všeho občas vstoupily pohádky, které miluju a vidím v nich velká moudra. Vrcholem bylo poděkování – každodenní poděkování Karlíkovi, že Rušku vymyslel a Evičče, jak je pilná a opravdová a oddaná a svá.
Dáša Papřoková
po T1dagmar.paprokova@giff.cz