Monika Zapletalová

Ahoj Karlíčku, Evičko a RUŠáčci,

chci se s Vámi podělit o pocity z prvního RUŠáckého setkání. Než jsem odjížděla na kurz, měla jsem zpracované základní vztahy, až po celý vesmír. Na RUŠku mě táhla nějaká síla, nevěděla jsem odkud přichází a proč. Jediné, co jsem věděla jistě, že jen toto mi pomůže. Když se mě Kája zeptal, co tam chci a já řekla "svůj vnitřní klid" a v sále se ozvalo "klid je smrt", zůstala jsem jako opařená. Poprvé jsem si uvědomila, co mě tak znehybňuje (je to můj stín, hluboko zasunutý do podvědomí). Vím, že 27. 10. 2013 jsem se znovu narodila, poté když jsem přijala, že "umřu"- najednou jsem začala cítit a to pro ascendentálního raka je nový život. Ne, že bych dříve necítila, ale toto bylo jiné. Měla jsem pocit, že jsem v kontaktu sama se sebou a se všemi okolo. Neměla jsem strach, že mi někdo ublíží a věděla jsem, že můžu křičet. Před RUŠ byla pro mě každá instituce (autorita) smrt, škola z nás dělala stroje - průměr, zubař mi vytrhal všechny zuby, trpím, lékař je smrt - píchne mi jed pod kůži, úřad rozhodne o mém životě. Bože, co si to nesu s sebou? Ano, je to strach a se strachem se těžko žije přítomnost. Děkuji RUŠce, že mi pomohla objevit můj stín. ;-) Na Rušce jsem prožila intenzivní, vřelý, okouzlující pocit přítomnosti. Ty oční kontakty, doteky, pohyby, hlasy, zvuky a ten plynulý soulad. Ano, to je život. Vycházet ráno za svitu slunce, plujících mraků, kapek rosy, tvrdých hrbolů a kaménků, všech létajících ptáků kolem, ano chci vše slyšet, vidět, cítit a vnímat. Ano tímto roste moje duše. Ten ohromný pocit, že jsme všichni spolu. Teď to žiji a nečekám, že to bude. Děkuji ti Kájo a Evičko (bez Vás bych tohle nikdy nenapsala) a díky Vám všem. Jste úúúúúúúúúúúúúžasní.:-D Krásný život Vám všem přeje 

Monča Zapletalová

po R1

monizapletalova@email.cz