Lenka Palmová

Ahoj moji milí, R3 jsem absolvovala podruhé, s odstupem 3 let, ve velké důvěře, že zázraky v mém životě budou pokračovat. Cítila jsem, že strach o peníze, které jsem od minulé R3 naspořila, není v pořádku. Záměr: "Žiju rozjasněný život v lásce, zdraví a hojnosti" přinesl tuto situaci: jen jsem přijela na Chytrov, zaplavala v rybníku a vracela se do hotelu, potkávám Karlíka. Po mých prvních větách mi pokládá otázku: "jaký je to pocit, jsem/budu bez nich?" cítím, že špatný a už to frčí. Když mi byl rok, tatínek souhlasil s mojí adopcí. Přišla jsem o něj, babičku i dědu. Žila jsem "bez nich". Hned jsem to vyčistila a najednou jsem mohla posunout záměr na: "Jsem šťastná miliardářka". I teď, když to píšu, mám na tváři úsměv a pocit v těle nepopsatelný. Ještě se podělím o nedávnou zkušenost. Můj báječný partner chystal oslavu narozenin. Vyčistila jsem všechny strachy a obavy, jak oslavy dopadnou. Jeden z největších bloků byl, "nejsem vítaná". To, jak mě partnerova rodina, přátelé, kolegové, prostě všichni mezi sebe přivítali, přijali, bych nevymyslela ani v největší fantazii. Prostě to bylo mnohem krásnější, než jsem si uměla představit. Jsem v hlubokém vděku, že mi RUŠka a s ní Evička s Karlíkem přišli do života. Děkuji, děkuji, děkuji.