Hana Mahdalíková

Jediné, co mě po měsíci po kurzu R3 napadá, je, že je mi krásně. Já si prostě užívám všechno co přichází. Raduju se z kde čeho. Žiju s lehkostí, s odvahou, jsem na sebe hodná a miluju se. Jsem vděčná za zpívající ptáky, za déšť, za to, že žiju a mohu tu u všeho být, jsem vděčná za svou rodinu a za dnešní krásnou dobu a takhle bych mohla pokračovat dlouho... A jsem moc vděčná té síle, nebo kdo/co to bylo, co mě dovedlo k Vám (k Rušce a vlastně i k Vám, kteří jste mi byli nápomocní). Dějí se mi vtipné věci, třeba dneska, měla jsem v kavárně schůzku s pár lidmi. A jak tak sedíme u stolu a rozebíráme různé věci, tak jsem si všimla, že mám žízeň a že vedle mě někdo sedí a potřebuju ještě něco s někým projednat a potřebuju toho člověka vyslechnout. No a číšnice nikde a já už úplně vysušená, ale odejít teď nemůžu a nechci. Tak co teď, zvednout se v půlce hovoru, vyhodit tu co sedí vedle mě a dojít si pro něco na bar nebo umřít žízní? Pochopitelně nechci ani jedno. A najednou k nám přichází číšnice, hurá!!! Nese na tácku 2 velké sklenice limonády s citrónem a ptá se nás, pro koho to je? A my všichni mlčíme, protože nikdo z nás si nic neobjednal a ona, že se omlouvá, že to bylo asi k vedlejšímu stolu. No a při té příležitosti jsem si u ní objednala Matonku. A ona mi ji za minutku přinesla. Tak jsem neumřela. :-) Takže za to taky děkuju. ;-) Vtipné je to třeba s časem nebo s něčím, co třeba zrovna v danou chvíli potřebuju vědět. Jenom pomyslím, kolik je asi tak hodin a najednou kolem mě projde dvojice a ten jeden tomu druhému říká, třičtvrtě na dvě. :-)))