Milan Bureš

Milý RUŠ týme,

Vrátil jsem se do Prahy a zjišťuji, že „to mám jinak“". Místo abych o věcech jen mluvil a zdlouhavě probíral všechna „pro“ a „proti“ jako dříve, rovnou je udělám a nepřemýšlím o tom. Pokračuji v práci na sobě, po večerech čtu knížku, v práci mi jde všechno dobře od ruky. Každý všední den kromě pátku mám nějaké pohybové a jazykové aktivity, mám pocit, že se mám skvěle, na +10. Dříve, když portugalští šéfové, zákazníci, dodavatelé nebo někdo jiný zlobili, míval jsem občas potřebu alespoň na chvilku uniknout sám do jiného světa, který jsem nalezl u 100m vzdáleného jezírka s labutěmi. Nyní se mi tato touha úniku do jiného světa změnila, potřebuji ji sdílet s někým blízkým. Proto jsem chtěl poslat slíbené pozvání na kávu, posezení na lavičce u jezírka nebo společný výstup na vyhlídku všem 31 báječným lidem, které jsem poznal za pouhých pár uplynulých dní a přesto se mi tak hluboko vryli do paměti. Vzpomínám na závěrečná objetí, která se slovy nedají vyjádřit. 

Zdraví Milan    

po R1

milan.bures@efacec.com