Jana Hájková
Od samého začátku, kam se až dokážu v paměti vrátit, jsem měla pocit, že mi ve štěstí pořád něco brání. Před čtyřmi lety to nabralo ostrý spád. Život se mi téměř ve všech směrech sesypal. Bojovala jsem ze všech sil, ale nedařilo se a spíš se to ještě dál zhoršovalo. Brala jsem nějakou dobu antidepresiva, která mi pomohla v tom nejhorším to tady nevzdat a fungovat, ale když jsem je postupně vysadila, zjistila jsem, že problémy neodešly, jen se na chvilku schovaly. Utápěla jsem se v emocích, které jsem se snažila léčit drogou zvanou soucit. Pokud jsem ho vůbec nacházela, pomohl ovšem taky vždycky jen na chviličku. A pak jsem místo vět typu: Nic nemá cenu. Nic mě nebaví. Nevím, co mám dělat. Proč? Proč já? Proč já ne? atp. Poslala jsem do vesmíru konečně tu správnou žádost: Pošlete mi, prosím, něco nebo někoho, kdo mi pomůže! Poslali. Na mé narozeniny přišel můj ex-partner v ruce s knížkou od Karla Nejedlého o RUŠce. Všichni mi dokázali dodat kompletní seznam toho, co mám nebo nemám dělat a co musím nebo nesmím. Ruška k tomu přidala to nejcennější: návod jak to udělat, aby to fungovalo. Ukázala mi, že emoce nemám na to, aby mi ničily život, ale abych jim porozuměla, co mi chtějí říct. S čím, kam a ke komu se s tím mám vrátit do minulosti a přijetím tyto kostlivce vypouštět z oné pomyslné skříně podvědomí a pouštět je na svobodu. Oni ji zas na oplátku dávají jeden po druhém mně. Ta úleva se nedá popsat. Doporučuji každému vlastní prožitek na terapii nebo na kurzu, aby si tu vlastní šel užít. Pane Karle a Evo Nejedlí, děkuji vám, že jste tuto metodu vymysleli. Hledala jsem dlouho svou cestu a díky vám jsem ji konečně našla. Cestu, která funguje. Mějte se krásně. Ačkoliv vás osobně neznám, mám vás ráda.
Jana Hájková
po R1