Doris Tesárková Oplová

Myslím si, že asi patřím do té sekce lidí, o kterých Karlík v knize píše, že jsou složití. R1 pro mne byla náročná, protože se tam najednou na povrch hrnuly úplně všechny moje problémy. Taky jsem měla "příšerný" záměr, že to všechno chci vyřešit. Ale záměrům jsem v té době vůbec nerozuměla. Každopádně v tu chvíli jsem dělala maximum, co jsem mohla a zpětným pohledem si vážím sama sebe za to, co jsem dělala a že jsem to nevzdala. Čištěním mi stále šlo hodně ztuha a trvalo dlouho. I na R2 jsem vždy hleděla na druhé (když jsem je provázela), jak jim to jde šmahem, vůbec se nevzpouzejí, neutíkají o tématu a na konci jsou spokojení. Pak pro mě bylo malé vítězství nesrovnávat se s druhými a mít prostě radost ze svých vlastních pokroků. Před R3 jsem byla na dvou individuálních terapiích a popsala bych to asi tak, jako kdyby Mohamed pořádně zatřásl a pohnul vzpurnou horou. A na R3 jsme tu horu dopřestěhovali. Nevím, jak to opsat. Jako bych měla na sobě celý život železnou svěrací kazajku... Tam najednou povolila a spadla ze mě. Konečně vidím denní světlo, můžu se narovnat, můžu dýchat. Jsem šťastná, svobodná a naživu. Jestli se splnil můj záměr? Ano, splnil. Měla jsem ho vizuální, což mi přišlo zajímavé a uvědomila jsem si, že v podstatě hodně funguju vizuálně. Dávat věci do slov mi moc nejde. Můj záměr zářil a já jsem toužila být v té záři. Po příjezdu domů jsem si musela nakreslit, jak se cítím, když už jsem byla "rozjetá" z toho intuitivního malování na kurzu. Ještě mi přišlo hodně zajímavé ponaučení z dílčích záměrů. Jeden z nich byl, že to bude "fičák". Teď už vím, že si ho asi jen tak znovu nedám, protože to byl skutečně f-i-č-á-k. Z druhého úhlu pohledu zase ale právě tento fičák dost zahýbal tou ztuhlou horou... Takže děkuji.

po R3

doorisgallery@gmail.com