Alžběta Kvapilová
Letošní dovolená pro mne byla něčím výjimečná. Zahrnovala tradičně moře, sluníčko, hotel, památky, ale přesto byla jiná. Z každé dovolené jsem odjížděla s pocitem, že to bylo krásné a že je škoda, že už to končí. Ve skutečnosti jsem ale dříve tu krásu a pohodu neprožívala, byla jsem spíše jen nezúčastněným divákem. Na pláži jsem si obvykle četla a nechápala jsem, jak tam může někdo jen tak ležet a nic nedělat. To je přece taková ztráta času! Pokud jsem ráno vstala později, byla jsem naštvaná, že půjdu pozdě na pláž a nestihnu se tolik opálit. Když jsem zůstala déle na pláži, vadilo mi, že už nestihnu procházku. Plavání mne sice bavilo, ale raději jsem se držela poblíž mělčiny, protože jsem byla přesvědčená, že plavu tak akorát dobře na to, abych se neutopila. No a samozřejmě mne vždy namíchlo, když byly náhodou vlny, protože to už jsem měla vážně pocit, že mi jde o život. Má celková spokojenost se odvíjela od počtu přečtených knih, navštívených památek, míry opálení a řady dalších obdobně důležitých kritérií. Byl to vlastně takový závod, ve kterém nebylo možné stihnout tolik aktivit, abych splnila své vlastní nároky. Letos (krátce po R3) jsem si ale dovolenou naplno užívala. Hotel byl v málo obydlené části a párkrát se mi stalo, že jsem v moři plavala úplně sama (tedy já vím, že v tom moři byla spousta dalších lidí, ale nebyli vidět). Cítila jsem, jak mne moře hladí, a přitom se kochala úchvatným výhledem na přírodu na druhém břehu. Když byly vlny, užívala jsem si vlny. Plavala jsem daleko od břehu, a uvědomovala si, že jsem šťastná a že jsem v bezpečí. Dokonce jsem si několikrát při plavání zpívala. Občas jsem si na dovolené četla, párkrát i rušila, ale spoustu času jsem strávila „pouhým“ ležením na pláži, kdy jsem se soustředila na prožití přítomného okamžiku a záměrně odháněla všechny myšlenky. A vůbec nemám pocit, že jsem na této dovolené něco nestihla, nebo jen tak ztrácela čas. Odjížděla jsem s přesvědčením, že tato dovolená byla nádherná, ale také že stejný pocit štěstí mohu kdykoliv prožívat i doma, nebo kdekoliv jinde. Přeji nám všem, abychom vždy vnímali a naplno prožívali štěstí v sobě a krásu kolem sebe.
Alžběta Kvapilová
po R3