Alenka Dubská

Na kurzu se mi líbilo všechno - pohodová atmosféra, nádherné sdílení, podpora, radost, přátelství, smích, sníh :-) a taky vnitřní klid, kterého jsem dosáhla. Výborné jídlo, skvělá společnost. Kájovy meditace jsou mi dodnes balzámem na duši, když si na ně vzpomenu. Ujistila jsem se také v tom, že RUŠ je opravdu moje poslání a jdu do toho naplno :-). Předvánoční přípravy proběhly v naprostém klidu, pohodě, vše plynulo hladce a rychle. Dokonce jsem stihla i dvě skvělé terapie v týdnu těsně před Vánoci. Úplná symfonie. Podařilo se mi také vyřešit docela nepříjemnou situaci s domem mojí mamky. Jeden z bratrů dal mamce podepsat zástavní právo na dům, ve kterém bydlí a chtěl jí ho zrekonstruovat, aby tam mohl bydlet, ale ona se úplně sesypala, protože mu nedokázala říct ne. Zástavní právo nakonec nepodepsala a brácha se odstěhoval. Dohodly jsme se s bráškama jak co prozatím uděláme a také na finančním řešení. Musím říct, že jsem to řešila hned od příjezdu z kurzu až do Vánoc, některé kroky musí počkat ještě do ledna nebo února, až dojde ke zrušení úvěru, nicméně je jasné, jak to bude. Zpočátku to bylo hodně nepříjemné a neviděla jsem řešení, ale pak jsem se zastavila, prodýchala a uvědomila si jak to vlastně chci, něco málo jsem si poRUŠila a pak už to vše probíhalo docela v pohodičce, rychle a hladce. Mamce je mnohem lépe, i když je trochu smutná, že tam zůstala sama a celé druhé patro má rozbité, tak začala sama aktivně vyhledávat cestičky, aby jí bylo dobře a moc jí to svědčí. Mám z ní opravdovou radost. :) 

No a teď manžel. To je pro mě teď téma č. 1, které potřebuji dotáhnout do konce. Z kurzu jsem odjížděla s uvědoměním, že už k sobě nepatříme, už dlouho mi s ním není dobře a je to takové nahoru dolu, chvíli líp, chvíli hůř. Z Chytrova jsem si odvezla vytahané negace spojené s tím, že nemůžu odejít a doma je postupně dořešila. Na Vánoce jsem trochu trpěla, když jsme zůstali doma. Nevím, jak kdyby něco tušil, od 1.1.18 se ke mě chová úplně jinak. Chová se vlastně tak, jak jsem to vždycky po partnerovi chtěla, hladí mě, poslouchá mě, objímá, s takovým upřímným zájmem ale mě to bylo chvílema hrozně nepříjemný. Polevuje už i ve svých zákazech co se týká terapií, protože v tomhle já prostě ustoupit nehodlám. Volala jsem ještě v pátek asistentce a ta mi moc pomohla. Včera jsem si ještě vyřešila bloček, že to teď nesmím zkazit, když je na mě hodný, musím to vydržet (příčina s tatínkem, který na nás hodně často křičel). To bylo výživné. Pořád ale cítím, a že s ním chci zůstat. Dám vědět jak to dopadne až to dopadne. A pokud ještě vidíte nějaké bločky, sem s nimi. Za sebe jsem ráda, že se věci hýbou a že je dokážu vyřešit v realitě a už ne jen v myšlenkách a představách, jako dříve :-). Mějte se krásně, přeju úspěšný a pohodový celý rok 2018.

Alena Dubská

po T3

a.dubska@centrum.cz