Kája
Po R2 se mi daří líp než před ním. To co mě přimělo přijet tak brzy
na R2 byl takový neurčitý pocit, že ještě něco potřebuju (říkala jsem
si, že to asi budou ty nové techniky). Svůj zážitek bych nejlíp
připodobnila tomu, že jsem tam dostala fákt naloženo, mnoho mnoho dílků
skládačky. A ne, že by mě to potěšilo, přece jsem si přijela odhlečit,
ulevit! A pak, po kurzu, se to začalo skládat a pochopila jsem hodně
moc. Třeba, že můžu opakovat „přijímám“ a stejně odmítat... že žiju v
extrémech. Buď to drtím silou, nebo to vzdávám. Například. Tohle
si uvědomit bylo skvělý. Už to totiž dělat nemusím :-). Teď co přijde,
to vyčistím. A hle, ono se to daří. Došlo mi, že když jsem ty věci žila
doteď mnoho let, tak se vážně nic nestane, když to nenajdu teď hned
okamžitě, ale třeba někdy jindy a nebo nikdy. Od té doby se mi snad
nestalo, abych nedohledala a nevyčistila.
Zase někdy přijedu, ale už na to nespěchám :).
Kája, po R2
k.roschova@gmail.com