Ivana

Mojí milí Evičko a Karle,

je mi dobře, moc dobře - s RUŠkou nikdy není tak dobře, aby nemohlo být ještě líp. :-D Je to úžasná svoboda. Poprvé v životě si nepřipadám vláčená proudem, ale mám v rukou pevně kormidlo a k dispozici plachty i motor. 1. Po návratu s kurzu jsem zjistila, že mi najednou nevadí různé (pro mě "životně" důležité) drobnosti, zbytečnosti a světe div se, některé se i řeší samy. 2. Vždycky jsem byla nervák, před každou akcí např.: přehánění krav; cesta někam, kde jsem ještě nebyla; převoz koní atd. jsem trávila hodně času na záchodě, nemohla jsem jíst, balila jsem týden dopředu. V sobotu 5. 10. jsem v naprosté pohodě, s radostí a klidem uběhla Plzeňský půlmaraton. Byla jsem šťastná a spokojená - skvělý zážitek.  3. Tohle mě napadlo cestou z kurzu: Negací je konečný počet, myslím, že i prostor, který zabírají je konečný. Když se nějaké vyčistí, prostor se uvolní - to jsou ty krásné chvíle ticha těsně po čištění. Protože se rozdílné koncentrace vyrovnávají, dojde po čase k dalšímu uvolnění "nahňahňaných" emocí a je opět co čistit. A když vyčistíme všechno, tak zbude prázdné osvícené ticho.  4. Víc se směji, mám víc energie, svět se mi zdá krásnější a život nějak zábavnější. 5. Doma na mě čekala "opravená" ideální rodina, včetně zvířat - i ti koně jsou hodnější. 6. Když mi něco vadí, tak si při vlně nevole uvědomím, že to je moje záležitost a v mnoha případech se mi vybavuje, s kým a kdy jsem si to vytvořila. Dřív jsem automaticky svalila vinu na druhého. ;-) A teď vím, co mám čistit. Moc děkuji!