Alois Komorous

Po kurzu oči mám pocit, že vidím komplexněji, tedy že se dívám a přitom více vědomě vnímám viděné. V praxi se to např. projevilo tak, že po 2,5 letech dennodenního tisku elektronicky zasílaných receptů jsem si všiml, že nahoře na papíru (rozměry jako účtenka z obchodu) je nápis, který vůbec nesouhlasí s obsahem a byl chybně nastaven. Ne, že bych ho předtím neviděl, ale nedošlo mi, co tam stojí. Také jsem více v souladu s brýlemi - nevadí mi, že je nosím a do určité míry je mi jedno, zda je mám či nemám, když zrovna nečtu, takže je třeba nemám několik hodin nasazené vůbec. A dokonce jsem po letech vytáhl rastrovací brýle (mají dírky, skrze které se člověk dívá) a šel jsem s nimi několik kilometrů, aniž by mi to vadilo nebo jsem měl divné pocity jako dříve, kdy jsem je musel nosit, aby se mi „zlepšil zrak“. A i když se oči přímo asi rapidně dioptricky nezlepšily, cítím daleko větší jistotu při pohybu či chůzi bez brýlí a o něco lépe vidím i bez nich, ale hlavně mám pocit, že lépe vnímám. Příkazy typu „nedívej se na to“ či „nemůžu se na to dívat“ a „asi jsem slepej, že to nevidím“ jsou fuč. V sobotu jsem byl v kině a překvapilo mne, že jsem celý film viděl bez brýlí, v pohodě přečetl titulky a neměl potřebu si brýle nasadit si tak po 15 letech.

Alois Komorous 

po kurzu Oči

Alois0@seznam.cz