Alča Dubská

Jsem moc ráda, že jsme na kurz jeli. Míšovi se na Chytrově od první chvíle moc líbilo, hned si našel kamaráda, se kterým prozkoumával každé zákoutí. :) V sobotu jsem u oběda viděla první změny. Míša nikdy nejedl rád polévky. Tentokrát si dal dva talíře a ptal se, jestli si druhé jídlo musí dávat. Koukala jsem na něj s otevřenou pusou a když ty dva talíře (hráškové polévky) vyprázdnil, zeptala jsem se, odkdy jí polévky... koukal na talíř a řekl, že asi ode dneška. Před odjezdem bylo krásné sledovat výpovědi dětí, jak se jim líbilo, většina chtěla kurz delší, ale pro nás dospělé to bylo myslím příjemně krátké a efektivní – od pátka večera do soboty odpoledne jsme ten prostor prostě našli. Za to, že se děti naučily vypořádat s jakýmkoliv problémem a vyrvat ho i s kořenama, to myslím stojí.

Máme se teď krásně. Cítím s Míšou vzájemnou důvěru, otevřenost a zároveň samostatnost. Když potřebuje, přijde se obejmout, pomazlit. Je to pro mě příjemné, opravdové, hřejivé. Předtím to moc nedělal. Když se nablízku objevil mladší Tomík, často se mu (z mého pohledu) klidil z cesty. Míša sám za sebe vzkazuje: RUŠím. Mám nový nápady jak provokovat Toma, máme míň úkolů, včera jsem si vyRUŠil rýmu, jde mi to samotnýmu. Rodina se má dobře.Díky, že jsem mohl přijet. Přeju hodně šťastných lidí a dětí.

Alča Dubská, terapeutka RUŠ s Míšou (11)

a.dubska@centrum.cz